"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Jen tak si občas přemýšlím

13. července 2010 v 11:34 | Lucka |  Moje maličkost :o)
Asi tak jako každý. Proč tady jsme a co to znamený býti užitečným.
Nemůžu říci, že sev e svém životě nudím. Ba právě naopak. Mám pocit, že mne neustále obklopují lidé, kteří něco dělají, něčím mně mohou obohatit, něco mi dát. A je jedno, jestli žijí tady v Praze nebo třeba až v dalekém Brně. Ale pořád mě s nimi něco spojuje.
Na každém ze svých přátel mám něco oblíbeného. Každého z nich mám ráda pro něco jiného. A kdyby tu najednou nebyli, měla bych pocit velké černé díry.
Zvláštní na tom je, že tito mí kamarádi ( a samozřejmě i kamarádky) jsou mimo školu, kterou jsem navštěvovala. Nemohu posoudit, čím to je, ale o minimálním počtu svých spolužáků můžu tvrdit, že jsou to osobnosti. Nerada bych, aby to vyznělo zle, ale osm let strávených téměř denodenně s těmi samými lidmi, to je prostě škola života. Alespoň částečná. Prakticky jsme spolu vyrůstali. Ani ty mezitřídní  vztahy nebyly nijak zvlášť růžové, osobně jsme patřila spíš k té méně oblíbené části. Není to však nic, z čeho by se člověk měl hroutit. Když máte alespoň pár lidí, kteří za to stojí, je vám potom taková věc putna.
Střední zkončila a my jsme se rozutekli do světa. Řeči, že se budeme určitě vídat a kecy typu: "To je vlastně škoda, že jsme se spolu nebavili víc" člověk slupne jako malinu, ale nepolkne, poněvadž není co. Jsou to sice hezky znějící, ale prázdná slova. A tak vídám Katku, Markétku, občas obě Jany a Elišku a začíná mi být jasný obsah hrstky lidí, kteří mi z té třicetičlenné grupy zbyl. Ale co na tom. O to jsou naše vztahy ryzejší.
Včera jsem byla na zápise na VŠ a byla jsme nadšena. Začala totiž opět svítat na lepší, světlejší dny. Nebojte, jsem optimista a umím užívat dne, ale víte, ty čtyřměsíční prázdniny jsou fajn a moc, spíte do desíti, pak jdete za kamarády a děláte věci, na které nebylo před maturou ani pomyšlení. Nebo když můžete, vyděláte si alespoň nějakou korunu. Jenže škola je škola. Nadávejte si na ní jak chcete, pokud jste však alespoň trochu pracovití a společenští, ústav vám bude přeci jenom alespoň trochu chybět. Já osobně mám třeba velice ráda okolo sebe nějaký kolektiv. Těch lidí nemusí být moc, stačí pár, ale musím jim prostě věřit. Protože bez důvěry nefunguje žádný vztah.
Jak moc hříšně to teď vyzní, je mi jedno, ale můžu vám říci, že bych si školu střihla hned opět od září. Až bude po táboře, na který se celý rok těším kvůli bezvadným lidem, co tam jsou, a opadnou srpnová vedra. Těším se na tu partu nových lidí, bláznivých ekologů, kteří budou určitě alespoň z části tak naivní jako já a budou mít také tendence zachraňovat svět. Jestli budou nová přátelství či dokonce lásky, je zatím v hvězdách, ale na fakultě se mi líbí už od první chvíle kdy jsem tam vstoupila (den otevřených dveří).
A tak si užívejte orázdniny plnými doušky, léto má být krásné, ale pozor na sluníčko! A opatrujte se, milí čtenáři!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Girl Night Girl Night | Web | 13. července 2010 v 11:51 | Reagovat

pěkný článek :)

2 Tominka Tominka | Web | 16. července 2010 v 22:07 | Reagovat

Taky si myslím že je pěkný:-)

3 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 18. července 2010 v 14:02 | Reagovat

Tvůj optimistický článek mi trochu zvednul náladu,potřeboval jsem to..
A mám to stejné,taky potřebuju mít kolem sebe pár lidí,kterým věřím...jinak (jako teď) je nuda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama