"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Květen 2010

ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI aneb jak jsem to zvládla

26. května 2010 v 21:11 | Lucka |  Moje maličkost :o)
V této době ve společnosti neustále řešené téma. Maturity. Vše už mám za sebou, naštěstí. Pro budoucí gnerace bych zde ráda nechala pár rad do budoucna (co když si to někdo vygůglí? :))


MADERA neboli DŘEVO

14. května 2010 v 10:52 | Lucka |  Co ráda mám
Španělštinu se učím již šest let a nerada bych, aby tato skutečnost skončila spolu s maturitou. Ona je totiž hispánská kultura...něco neuchopitelného a při tom úžasně krásného a barevného. Když se k ní chcete dostat blíže, můžete narazit možná na trochu tvrdý oříšek. Trpělivost však růže přináší, jak jistě všichni víme, zvídavost vítězí.
A tak jsem si v neděli večer šla rozšířit své obzory do mého oblíbeného hudebního klubu Jazz dock.
 A na koho že jsem měla spadeno tentokrát?

A čas utíká...

3. května 2010 v 18:36 | Lucka |  Literární pokusy
Pro lidi, kteří berou život jako nezajímavou rutinu bez vzrušení a neuvědomují si, že až se probudí, může být už pozdě...a věřte mi, takových je dost.


Díváš se na hodiny,
co visí na stěně,
ručička obíhá
dokola vyděšeně..
A jsi o pět vteřin starší.

Sedneš si ke stolu,
otevřeš mlíko,
kousneš do rohlíku,
náhle je v břichu...
A jsi o pět minut starší.

Lehneš si na postel,
chceš si odpočinout,
zase ti zdá se sen,
pak je čas procitnout...
A jsi o dvě hodiny starší.

Navlékneš se do kabátu,
stiskneš tašku v ruce,
stiskneš kliku v rychlém letu
a kdy se vrátíš?Pozdě.
A jsi o deset hodin starší.

Doma civíš na televizi,
na Novu, už zase Gogo show,
hodiny, zy tikají dál,
zvukem jak koně klušou...
A jsi o další den starší.

A vůbec, záleží ti na tom?

Léto

3. května 2010 v 18:33 | Lucka |  Literární pokusy
Jak to dopadá s člověkem, který hledá životního partnera a tak... O kráse přírody, koní a lidí... Tyto věci mám ráda. A pak i to léto.



Jel jsem vlakem
v poli posetém mákem.
Skoro jsem usínal, když v tom kůň a na něm dívčina polem se hnal.

Ona měla hnědé vlasy,
na rtech slabý úsměv asi,
šaty z květin utkané,
botky z trávy splétané.

Kůň, ten ladným cvalem šel,
zlobit paní nezkoušel.
Mírné oči z pod čupřiny
koukaly mu do dáliny.

S nevírou jsem stočil oči
a obraz mi zmizel z očí.
Když znovu jsem se podíval,
ty dva už jsem nevídal.

Léto jelo rozdávat jinam.

Lipica

3. května 2010 v 18:29 | Lucka |  Koně, koníci, koníčci
Prázdninový výlet ve Slovinsku do světa bílých vlajících hřív...


Nedekovat!!

3. května 2010 v 18:21 | Lucka |  Koně, koníci, koníčci
Každý týden, když jedu k našim koníčkům,  projíždí autobusová linka kolem tří dalších stájí. Zrovna minulý týden bylo doopravdy krásně, svítilo sluníčko, nejméně dvacet stupňů. A koně ve výbězích byli zadekovaní. Nemohla jsme uvěřit vlastním očím - vážení, svým zvířatům tím tak akorát škodíte, uvědomujete si tuto skutečnost? Snižujete jejich otužilost, jsou pak daleko náchylnější k nemocem.
Já osobně si myslím, že koně by se měli dekovat jen minimálně a v případě nejvyšší potřeby, jsou-li nemocní nebo je echt zima. Achaltekince, na kterém jezdím, jsme nedekovali celou zimu, a že se letos mrazy sakra vyřádily a vůbec ještě k tomu všemu, srst achaltekince je mnohem jemnější a kratší než u teplokrevných koní.

Tak prosím vždy zvažte, zda se Vaše starostlivost nestává přehnanou péčí...

Panama