"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Nenechte mně v tom prosím samotnou!

16. dubna 2010 v 19:38 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
To jsem takhle minulé úterý vyrazila se svým digeridoo do světa. Zrovna jsme šla přes Václavské náměstí, když v tom jsem si téměř na rohu Vodičkovy ulice všimla trojice velice zvláštních lidí...- všichni kolem třicítky, dvě ženy a jeden muž, slušně oblečení, ale až moc okatě sjetí. Říkám si, sakra, tyhle podivné existence, je jich plná Praha, hlavně si jich nevšímat.


Na moji úrovni o krok dopředu šla stará paní. Trojice si ani nevšímala, šla si svoji cestou, když v tom vidím, jak vyběhne jedna z těch žen a přidupne té babičce zezadu podrážky. Zpozorněla jsem. Ty šmíry jí v tu chvíli začly nadávat a hlasitě se smát. Napodruhé zase k paní vyběhl muž a dělal, že jí vezme kabelu, kterou nesla v ruce. To už jsme nevydržela a řekla jsme : "Nechte jí bejt!!" 
V tu chvíli se pozornost těch tří dokonale přesunula na moji osobu. Říkám vám, tolik jmen jsem v životě nedostala.  Nadávky vylétaly hlavně z úst muže. Zezadu se na mně těsně nalepil a pořád opakoval větu: "Máš nějakej problém ty....?" Moc dobře jsme věděla, že nesmím odpovědět. On však dorážel nadále, a tak jsme odpověděla: "Ne." To však nestačilo. Nadávali dál, muž do mně dokonce strčil. Modlila jsme se, aby nechali babičku na pokoji. Té věnovali snad ještě jednu nechutnou větu, ale pokračovali za mnou. Už dlouho jsme nepocítila takový strach. Nakonec se mi podařilo ve Vodičkově ulici ty šmejdy setřást.
Ještě jsme se otočila, zda-li za mnou nejdou. Vzduch se zdál čistý, neviděla sjme je. V tom se vedle mne objevil klučina zhruba starý, co já, se slovy: "Dobrý, už tu asi nejsou."

Rozumíte tomu?
Okolo nás bylo mraky lidí a nikdo se neozval. Paní jsme se zastala já, a to ještě jen částečně. Když se pak ty smradi naváželi do mně, nikdo neřekl ani popel. Jako by se nic nedělo. A to jsem mohla doopravdy dostat po tlamě. Chápu, že v tu chvíli je člověk ochromen, překvapen, bojí se také, ale kdyby jich zareagovalo víc....

Nebuďme k sobě tak lhostejní! Všímejte si prosím více lidí okolo sebe...

kabela
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ethnea ethnea | Web | 16. dubna 2010 v 21:59 | Reagovat

Je to velmi smutne, ze v dnesni dobe se skoro nikdo o druhe nestara, kdyz, tak jedine, aby na tom sam vydelal. I kdyby dnes cloveka prepadli, vrazdili, znasilnili uprostred namesti v prave poledne, nikdo nehne ani brvou a nakonec vsichni vypovi, ze nic nevideli...

2 Pan Unáhlený Pan Unáhlený | Web | 17. dubna 2010 v 14:03 | Reagovat

Smekám před tebou a naprosto s tebou souhlasím.

3 Sofie Sofie | Web | 18. dubna 2010 v 9:51 | Reagovat

musím říct, že tě v tomhle obdivuju, já zatím "zachárnila" jen jednu malou holčičku před takovejma ubožákama, který ji mlátili, ale tihle ti mohli udělat mnohem víc. Ti lidi co zrovna šli okolo a dělali jakoby nic jsou mi odporní. Copak nikdo nemá srdce?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama