"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Duben 2010

Břehy doverské, města anglického

28. dubna 2010 v 16:34 | Lucka |  Téma týdne
Do mých patnácti jsem znala moře jen z vyprávění a obrázků knižních a televizních. Všichni moji spolužáci a ostatní kamarádi se tomu velice divili: jak je to možné? Byli zvyklí na peněženku svých rodičů a dovolená na pláži pro ně byla pravidlem. Naše finanční stránka na tom však tenkrát nebyla dobře, školní zájezd do Anglie však rodina brala jako nutnou povinnost a novou zkušenosti do života.


A jak jste na tom vy?

24. dubna 2010 v 16:13 | Lucka |  Téma týdne
Je pro vás víra, milí čtenáři, důležitá?


"...vláda jedná o strategii boje proti terorismu..."

18. dubna 2010 v 10:54 | Lucka |  Téma týdne
Jedna z nejdiskutovanějších věcí dnešního světa. Zahrnujeme ho do globálních problémů. Terorismus. Jaký je váš názor?
Můj článek nebude dlouhý, jen se k danému tématu krátce vyjádřím. Chci nabídnout trošičku jinačí pohled, než jen naprosté a bleskové odsouzení bez rozmyslu.

Nenechte mně v tom prosím samotnou!

16. dubna 2010 v 19:38 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
To jsem takhle minulé úterý vyrazila se svým digeridoo do světa. Zrovna jsme šla přes Václavské náměstí, když v tom jsem si téměř na rohu Vodičkovy ulice všimla trojice velice zvláštních lidí...- všichni kolem třicítky, dvě ženy a jeden muž, slušně oblečení, ale až moc okatě sjetí. Říkám si, sakra, tyhle podivné existence, je jich plná Praha, hlavně si jich nevšímat.

Justina Lavash

7. dubna 2010 v 13:03 | Lucka |  Co ráda mám
Dnes jsem zatáhla školu...heh...to je ale přečin, ře :o) Abych pravdu řekla, u nás se tohle prostě nenosí, teda alespoň v naší třídě, jsme takový vzorňáci. Měli jsme jíti totiž do Planetária. Fyzikální přednáška? Nelze. Radši jsem si pospala.

Jedna z věcí, které mne v poslední době trápí

7. dubna 2010 v 12:00 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky


Taková ta bezmoc, když si vám někdo vyloženě vyleje srdce a vy prostě netušíte, co mu na to máte říci, jak mu pomoci....to se pak cítím dokonale bezruká, beznohá, bez mozku - co v takových chvílích dělat?
Najednou si uvědomíte, že váš život není takový tragikomix, že vedle vás je někdo další, který se pachtí krajinou nepřeberných sraček, a o to víc vás to mrzí, protože ho máte rádi. Těžko mu říkat: "neboj, to bude dobrý" nebo  "čas to vyřeší". Jenže na druhou stranu - co jiného?
Nesnažit se o konstruktivní řešení, ale určitě nic nenalhávat. Říci svůj názor, ale nevnucovat ho. Ale hlavně při takovém člověku musíme stát, musí vědět, že tu vždycky jsme, abychom ho podrželi. Musíme mu naslouchat. Nesmí zůstat sám. 

Kočky

Šikulka

4. dubna 2010 v 16:52 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
Zde asi nebude jen tak...změnila jsem vzhled svého blogu, a prozatím se mi líbí - má v tom prsty jedna moc šikovná slečna. A pokud tedy máte někdy neodstatek fantazie či se nechcete zdržovat vymýšlením designu, zkuste kouknout sem: http://sluniin.blog.cz/ .

Pozdravte a slušně poděkujte :))

Krátce

4. dubna 2010 v 15:40 | Lucka |  Literární pokusy
I přes všechnu světa zlobu,
i přes všechno trápení,
raduji se teď a znovu,
a to se doufám nezmění.