"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Prosinec 2009

Krak krak-ú krak-ú

27. prosince 2009 v 12:23 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
Vážení, když vám budu tvrdit, že kočkodani mají vlastní řeč, většina z vás si bude pravděpodobně ťukat na čelo. Já však patřím mezi to osazenstvo, které věří na vysokou zvířecí inteligenci a v něco, co je člověku doposavad v této oblasti zastřené.
Tým vědců z Francie, Skotska a Pobřeží slonoviny dva roky zkoumalo kočkodany v naposled jmenované zemi. Jazyk těchto zvířat přirovnávají k zárodkům lidské řeči, větnou skladbu však dozajista obsahuje.
Přečtěte si více na http://zpravy.idnes.cz/krak-krak-u-krak-u-aneb-pozor-selma-kockodani-tvori-vety-zjistili-vedci-1mu-/vedatech.asp?c=A091216_112414_vedatech_jw a udělejte si na věc názor sami. Proč by však člověk měl býti jedinou inteligencí v živočišné říši?!?


Tak jsem takhle šla jednou po cestě dolů od Karlštejna....

26. prosince 2009 v 18:42 | Lucka |  Didgeridoo
Rodina si dnes vzpomněla, že se vydá za kulturou. A tak jsme druhý svátek vánoční proměnili v návštěvu jednoho z našich nejkrásnějších hradů - Karlštejna. Vracím se sem sice jednou za čas, avšak ráda.
Teď v prosinci zde naštěstí nebylo tolik lidí, co v letní sezóně. I většina krámků měla zavřeno. V jednom menšinovém jsem však objevila učiněný poklad: australská didgeridoo vyhlodané termity (tedy ovšem jestli si ze mně prodavač neutahoval). Pokud šlo opravdu o výrobek z kontinentu protinožců, cena 3000 Kč v porovnání s ostatními byla směšná. Pravda, nešlo však o eukalypt.
Vyzkoušela jsem nejdřívě první nástroj. Krásně padl do ruky, skvěle rezonoval, byl lehce dýchatelný (hned bych ho brala:)). Druhý klacek měl v horní části suk - utíkal tudy vzduch a tím pádem se na něj hůře hrálo. Kdesi jsem se včas dočetla, že Austrálci tohoto občas využívají, protože je po té hra o něco zajímavější.

Že bych rozšířila svůj instrumentář...?

:o)

O čajovnách....

22. prosince 2009 v 22:49 | Lucka |  Co ráda mám
Vážení, ze všech čajoven, které znám, skví se mi v paměti podnik nesoucí název U Dvou šálků v Blanické ulici blízko náměstí Míru.
Patří do tria "U dvou šálků - U kostela - Siva" a hodnotím ji z těchto třech jako nejlepší. Už jsem slyšela názory, které hanily pověst podniku, avšak já osobně jsem byla až doposud vždy spokojena. Obsluha příjemná, čaj obstojný (dobře, nejsem žádný odborník, ale přece:)) a vodnice dobrá...- co více si přát??
Líbí se mi také "doupětózní" prostředí:)) Člověk se zde zašije a čas mu plyne, ani neví jak. Na výrazu tomu ještě přidává vhodný výběr tématické hudby (reggae, ethno..atd.)
Béři sem své přátele a zatím si nikdo nestěžoval. A proto jdete-li posedět s těmi svými nebo se svou drahou polovičkou, či jste tolerantní čajový vášnivec, myslím, že hoši ze zedejší čajovny vás nemusí zklamat. Neznáte? Vyzkoušejte :))


Náš kostel

20. prosince 2009 v 19:04 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
Když se vracím do míst, která mi nějakým způsobem připomínají dětství, přicházím s určitým zvláštním pocitem.
Takovýmto místem je pro mne například kostel v naší vsi. Již po třinácté se zde konal adventní koncert, na jehož počátcích jsem se aktivně podílela i já jako člen dětskéhosboru. A tak jsem zavítala, abych si poslechla dnešní ratolesti našich spoluobčanů.
Úhonický kostel není nijak zvlášť významnou architektonickou památkou. Vznikl jako část projektu církevních staveb z dob habsburské monarchie a dalších postavených na podobném konceptu je po republice bezpočet.
Pro mne však znamená něco významného. Z dětských pusinek se linuly libé zvuky a za jejich souznění jsme se rozhlížela okolo sebe. Jednou oči spočinuly na freskách zdí, podruhé jsem obdivovala hvězdnou klenbu a neméně mne zaujaly dřevěné pozlacené varhany. Zmocňovala se mně nostalgie, ale nebyl to pocit nepříjemný,ba naopak...hřejivý?
A tak se zkuste vrátit. Nemusí to být zrovna nejoblíbenější místo, avšak musí vám alespoň něco říkat. Třeba přijdete na jiné myšlenky....



Futuristické pásmo

16. prosince 2009 v 16:36 | Lucka |  Literární pokusy
Skladbička vznikla někdy koncem září (?), inspirovaná moderním uměním počátku 20.století (aneb, ať žijí hodiny literatury..:o))

Futurismus byl avantgardní (průkopnický, objevný) umělecký směr. Pro tento směr je charakteristické odmítání všech dosavadních kulturních a uměleckých hodnot. Tím se futurismus stal hnutím odmítajícím jakoukoli tradici. Jejich cílem bylo ukázat moderní uspěchanou a rušnou dobu, kterou nekritizovali, ale která se jim líbila. Častým námětem byla technika z toho vyplynula jejich snaha o rychlost, které dosahovali jednak zkratkovitostí a jednak proměnlivostí básnického rytmu.
Futurismus byl velice nacionální, schvaloval válku, kterou považoval za jediný možný způsob jak očistit svět od jeho nešvarů (tj. všeho starého).

- převzato z wikipedie.org

ROZPRAVA DVOU MNICHŮ Z ŽELIVSKÉHO KLÁŠTERA PŘI CESTĚ NA ODPOLEDNÍ MŠI

16. prosince 2009 v 16:27 | Lucka |  Literární pokusy
"Bratře Konstantine, řekni, proč byl hned po ránu otec rozzloben a pročpak si tě k sobě nechal volati?"
"Ále, nestojí to ani za řeč, milý Teofile...Včera k večeru zachutnalo mi více v našem pivovaře, než zdrávo jest, a tak ještě před půlnocí k našemu otci na celu spěchal jsem zvěstovati, že Panenku Marii Sedmibolestnou viděl jsem!"