"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Listopad 2009

Dejte si pozor....

25. listopadu 2009 v 18:37 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
Včera se maminka vydala do Prahy. V autobuse zjistila, že volání přírody prostě neukočíruje, a tak se na Zličíně ihned vydala do Metropole (ve výsledku mi přijde, že je to ten nejlepší důvod, proč budovu postavili - nesmím opomenout, že je to taktéž výborné místo pro čekání na autobus v zimním období).
Ovšem tam došlo ke karambólu. Když si myla ruce, nechala kousek od sebe položenou kabelku. Přistoupila k sušičce rukou, když v tom se otočila a - ! Lidská ruka šahající po uchu tašky, něčí záda a šup! maminka je bez peněz a dokladů. Mobilní telefon měla naštěstí u sebe....
Jak je asi nasnadě, začala panikařit, a to doslova. Najednou kolem ní byla spousta lidí, všichni zvědaví. Ironií osudu však je, že NIKDO neudělal nic pro to, aby jí alespoň trochu pomohl. Ochranná služba jí řekla, ať si sežene policii, po zlodějíčcích na toaletách ani nekoukli. Paní na informacích matce vyčetla, že je to její věc. Všichni: "Musíte si zavolat tam a tam!" A nikdo se ani nezeptá, zda-li má telefon či drobné na automat. Tak mi tak napadá, kde je lidská solidarita? A proč lidé ve svých funkcích neplní povinnosti jim určené?
A přátelé, ještě jednu věc bych ráda alarmovala: je před Vánoci. Dejte si proto pozor :) Ještě pořád jsou mezi námi lidé, které těší a hřeje hodnota cizích peněz, a při tom nejsou napokraji sociálního krachu. Pokud nemá vyloženě neřešitelnou situaci, kde se u něj bere ta drzost sahnout pocizí věci?

Seznamte se - Parlak

18. listopadu 2009 v 17:41 | Lucka |  Koně, koníci, koníčci

Přátelé, na konci letních prázdnin mě potkalo něco, so mě absolutně nadchlo, a zároveň mi zabíá neuvěřitelné množství volného času, ale nestěžuji si - je to úžasné:) I když koukám, že píši, jako bych mluvila o neživotném, o něčem, ale ono je to ve své podstatě o někom - v našem minioddíle se trápím, směji a nadávám na polokrevného achaltekince Parlaka, povahu osobitou, pro mne i po osmiletech ježdění dosud nepoznanou.
Koníčku, drbu tě za ouškem a věz, že bych si tě pokaždé nejraději vzala s sebou domů, to by maminka měla radost :))

Yogi, Salep a jiné dobroty....

18. listopadu 2009 v 17:30 | Lucka |  Co ráda mám
Seminář z chemie mě opět vypekl - vlastní vinou. Písemka o kterám jsem věděla a stejnak jsem se na ní nepřipravila. Fajn. Jsem před maturitou. Učiva je hodně. Naštěstí jsem se vyhla zkoušení z matematikya fyziky. A hned je mi zase o chlup lépe, směji se do slábnoucího sluníčka a je mi tak nějak dobře....jsem lehkomyslná?? Nevím. Každý zodpovědný by mi nadával. Já se směji.

I beztak jsem si však potřebovala obalit nervy, a tak jsem se rozhodla, že vyrazím do čajovny a pořídím si věcičku, na kterou si už déle myslím. Jeden z nejbližších a zárověň nejkvalitnějších obchodů se nachází na Andělu, přesněji řečeno na Arbesově náměstí. Čajovna Bílý jeřáb.
Onehdá jsem tu byla s naší Eliškou, to kldyž jsem vyrazily na koncert do Paláce Akropolis a ve finále zjistily, že nevíme, kde se objekt nachází....večer nám to však nezkazilo. Alespoň jsem si popovídaly u sklenky svařeného hruškového džusu.
Nyní jsem jsem však měla zostřeno na indickou směs - Yogi. V málokteré čajovně je k dostání na objednávku, a tak sjem se rozhodla zajistit se sama - když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře, no ne?? A byla jsem úspěšná. Okolo půl čtvrté hodiny odpoledne jsem už uháněla šelinou zpátky k metru, v ruje třímajíc pytlík s Yogim, Assamem a Salepem. Těším se na večer, kdy si hodím nohy nahoru a odfouknu si.....a následně se budu s hrnkem v ruce:) učit:((