"Ať věříš, že můžeš nebo věříš, že nemůžeš, máš absolutní pravdu." - Henry Ford

Když něco končí, to druhé začíná...

29. října 2011 v 21:15 | Lucka
...aneb přestěhovala jsem se na stránky xanti.blog.cz.

krásné sluncedny!
 

Chlebíčky

16. září 2010 v 8:26 | Lucka |  Literární pokusy
Když jsem šla kolem výlohy,
jaký div, vždyť ten obchod dlouho znám,
najednou trkla mne vůněmi
vitrína s chlebíčky vedle krabic na salám.
S hermelínem.
S bramborovým salátem.
S uherákem.
S krabí pomazánkou.
Držím štíhlou linii,
jenže chuť je potvora a výplatní páska již přišla,
podlehnu osudu ironii
a každý koupím - jen aby se zásilka do lednice vešla!

Má nevěra knihám (a také kytaře)

2. srpna 2010 v 15:03 | Lucka |  Co ráda mám

V tomto kratičkém článečku se obracím hlavně na čerstvé maturanty s otázkou: Jak jste na tom vy?
knihy
 


Jak se kempí v týpí

2. srpna 2010 v 12:11 | Lucka |  Moje maličkost :o)
Včera jsme se vrátila z lesních hvozdů a lůna přírody. Co jsem tam ty tři týdny dělala?


Jen tak si občas přemýšlím

13. července 2010 v 11:34 | Lucka |  Moje maličkost :o)
Asi tak jako každý. Proč tady jsme a co to znamený býti užitečným.
Nemůžu říci, že sev e svém životě nudím. Ba právě naopak. Mám pocit, že mne neustále obklopují lidé, kteří něco dělají, něčím mně mohou obohatit, něco mi dát. A je jedno, jestli žijí tady v Praze nebo třeba až v dalekém Brně. Ale pořád mě s nimi něco spojuje.
Na každém ze svých přátel mám něco oblíbeného. Každého z nich mám ráda pro něco jiného. A kdyby tu najednou nebyli, měla bych pocit velké černé díry.
Zvláštní na tom je, že tito mí kamarádi ( a samozřejmě i kamarádky) jsou mimo školu, kterou jsem navštěvovala. Nemohu posoudit, čím to je, ale o minimálním počtu svých spolužáků můžu tvrdit, že jsou to osobnosti. Nerada bych, aby to vyznělo zle, ale osm let strávených téměř denodenně s těmi samými lidmi, to je prostě škola života. Alespoň částečná. Prakticky jsme spolu vyrůstali. Ani ty mezitřídní  vztahy nebyly nijak zvlášť růžové, osobně jsme patřila spíš k té méně oblíbené části. Není to však nic, z čeho by se člověk měl hroutit. Když máte alespoň pár lidí, kteří za to stojí, je vám potom taková věc putna.
Střední zkončila a my jsme se rozutekli do světa. Řeči, že se budeme určitě vídat a kecy typu: "To je vlastně škoda, že jsme se spolu nebavili víc" člověk slupne jako malinu, ale nepolkne, poněvadž není co. Jsou to sice hezky znějící, ale prázdná slova. A tak vídám Katku, Markétku, občas obě Jany a Elišku a začíná mi být jasný obsah hrstky lidí, kteří mi z té třicetičlenné grupy zbyl. Ale co na tom. O to jsou naše vztahy ryzejší.
Včera jsem byla na zápise na VŠ a byla jsme nadšena. Začala totiž opět svítat na lepší, světlejší dny. Nebojte, jsem optimista a umím užívat dne, ale víte, ty čtyřměsíční prázdniny jsou fajn a moc, spíte do desíti, pak jdete za kamarády a děláte věci, na které nebylo před maturou ani pomyšlení. Nebo když můžete, vyděláte si alespoň nějakou korunu. Jenže škola je škola. Nadávejte si na ní jak chcete, pokud jste však alespoň trochu pracovití a společenští, ústav vám bude přeci jenom alespoň trochu chybět. Já osobně mám třeba velice ráda okolo sebe nějaký kolektiv. Těch lidí nemusí být moc, stačí pár, ale musím jim prostě věřit. Protože bez důvěry nefunguje žádný vztah.
Jak moc hříšně to teď vyzní, je mi jedno, ale můžu vám říci, že bych si školu střihla hned opět od září. Až bude po táboře, na který se celý rok těším kvůli bezvadným lidem, co tam jsou, a opadnou srpnová vedra. Těším se na tu partu nových lidí, bláznivých ekologů, kteří budou určitě alespoň z části tak naivní jako já a budou mít také tendence zachraňovat svět. Jestli budou nová přátelství či dokonce lásky, je zatím v hvězdách, ale na fakultě se mi líbí už od první chvíle kdy jsem tam vstoupila (den otevřených dveří).
A tak si užívejte orázdniny plnými doušky, léto má být krásné, ale pozor na sluníčko! A opatrujte se, milí čtenáři!

Taška hadrů za kilo

8. července 2010 v 19:46 | Lucka
"Jé, Lucko, ty máš ale hezkou sukni, kdes ji sebrala!" pochvalovaly mi spolužačky přírůstek do šatníku, když jsem čas od času přišla do školy s něčím novým. Já se jen potutelně usmála, poděkovala a pomyslela si své. Kdybyste věděly...


Když se kůň směje...

3. července 2010 v 17:28 | Lucka |  Koně, koníci, koníčci
...lítá a dovádí. To je teprve zábava.

Nezavřela jsme Parlaka do výběhu, nýbrž jsme ho pustila na volno. Aby koníček byl alespoň trochu akční, musela jsem mu trochu pomoci. Respektive: Páju jsme pobláznila natolik, že nakonec nevěděl, kde jsou meze poslušnosti a lítal jako drak. Naštěstí se ale po chvíli uklidnil :))

pok

DOOPRAVDY víš, kam patříš?

2. července 2010 v 15:48 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
V neděli jsem byla již potřetí na Portě.

Ach, Řevnice....


Karle, copak Ty lítáš?

24. června 2010 v 19:14 | Lucka |  Co ráda mám
Nejoblíbenější  album od nejoblíbenějšího zpěváka?


plí
Karel Plíhal je počítán mezi nejlepší české kytaristy. První plus.

Slyšeli jste jeho texty? Druhé plus.

A slyšeli jste někdy o jakýkoliv skandálech či četli jste o něm články v bulváru? Dělá svou páci a dělá ji dobře. Třetí plus.

Vřele doporučuji :))

Infantilitě se meze nekladou!

19. června 2010 v 16:53 | Lucka |  Co mne cvrnklo do nosu jako Popelčiny oříšky
Sobotní shon měl podobu uklízecí. Vážení, řeknu Vám, že nesnáším tohle veškeré šúrování, čištění, mytí a další blázinec tomu podobný. Na druhou stranu pravdou je, že máme malý byt a když je vše hotovo, je na celý týden pokoj.

Kam dál